Hmota je jen pojem

Tak jako každé slovo, které jsme přiřadili jevům okolo nás, funguje i slovo hmota jako symbol. Problém je, že symbol nelze chápat doslova, protože je jen jménem. Je nutné tento symbol přesně definovat, abychom věděli, co všechno máme za slovem hmota vidět, jaké atributy jevu má symbol vyjádřit, když ho používá ten nebo onen.

Jako problém by se mohla jevit skutečnost, že onu definici opisujeme ve většině případů zase jen slovy, která bychom měli opět definovat a tak donekonečna. Ovšem to není nutné, protože jsme schopni ke každému výrazu intuitivně přiřadit přibližný odpovídající význam. Tedy na základě pravděpodobnosti porozumění výrazům definice můžeme s velkou jistotou tvrdit, že pojmu rozumíme.

Takže ano, hmota je jen pojem. Co pod tímto pojmem rozumějí jednotlivé filosofické koncepce, to je otázka jiná. Ať už je to vše kolem nás včetně nás samotných, tedy hmota je rovna prostoru, nebo jde o prostorové vymezení předmětu. Také to může být jen souhrn nebo množina atomů v prostoru bez nutnosti jasně vymezovat jeho hranice, tedy hmoty jako látky.

Hmota by ale mohla být i něčím ještě méně uchopitelným. Skládá se z elementárních částic, které drží pohromadě a vykazuje vzhledem ke svému okolí působení sil. Současná fyzika zná čtyři druhy základních interakcí – slabou, silnou, elektromagnetickou a gravitační.[1] Nebýt některé z nich (a možná i jiných, které jsme zatím neobjevili), vesmír by vypadal úplně jinak. Při vědomí tohoto bychom tedy hmotou mohli nazvat asi jen elementární částice, které mají nějakou hmotnost nebo rozměr.

Pokud se pustíme do velkých spekulací, jistě mimo jiné dojdeme i k možnosti, že hmota je jen způsob, jak vnímáme energii. Každá elementární částice je nositelem nějakého druhu energie, takže proč by to nemohlo znamenat opak? Energie ve svých mnoha podobách na určitých úrovních konsoliduje takovým způsobem, že ji vnímáme jako elementární částice, potažmo jako pevný, kapalný nebo plynný objekt (plazmu nevyjímaje). A jestliže se hmota může vyskytovat ve čtyřech skupenstvích, proč by sama hmota nemohla být jedním ze skupenství energie, nebo spolu s energií dvěma skupenstvími něčeho nadřazeného?

Hmota je pojem, kterým jsme si nazvali naší zkušenost. To, jak se naše zkušenost rozšiřuje, prohlubuje a provazuje, nutí k podobným změnám i původní pojem. Tím, že se snažíme pojem přesněji definovat, přiřazujeme mu nové a nové atributy. A tak se samozřejmě stane, že jedni vnímají hmotu jako objekt, o který se ráno v rozespalosti uhodí a jiní jako substanci. Každý z nich si chce legitimitu původního slova vztáhnout právě na své odpovědi, protože vymýšlet jiné názvy, které by definovaly sama sebe, je složité a nevděčné.