Jestli mě miluješ

(třetí místo v literární soutěži)

Ležel a vnímal její tělo. Jiného nebyl schopen. Tak příjemně hřálo a jakou z něho cítil sílu. Dokud mu bude patřit, udělá cokoli, oč ho požádá třeba jen pohledem. „Máme stejné štěstí, ty i já, jsme jedno tělo, jsme jedna duše,“ ševelil jí do vlasů.

Sledoval ji škvírami prstů. Jako kdyby mu spala v dlani, tak blízko, že ji stačilo sevřít a oba se do ní schovají. Nepoznal příjemnější pocit. Cítil se tak silný. Mohl by přenést horu, uhasit slunce, zavrhnout otce, znesvětit ráj a stále by byl nejšťastnějším na světě. Byla jak droga, léčivé narkotikum. Byla teď a tady a byla jedinou ženou, kterou mohl milovat. Více než sebe.

Protáhla se jako kotě, zamžourala štěněčíma očima a s lísavým úsměvem vlnícím se jako vyhřáté hádě mu podala jablko.

„Jestli mě miluješ, kousni si.“

Věděl, že to není v pořádku, ale její mazlivé marnivosti nešlo odolat.