K čemu je filosofie na počátku 21. století?

Největším omylem lidské společnosti je její přesvědčení o tom, že je všechno vymyšleno nebo alespoň právě myšleno a nebude dlouho trvat a dostaneme se do fáze, kdy už nebude možné jít dál. Ne proto, že bychom se nebyli schopní sami posunout, takovou alternativu lidské ego vůbec nezvažuje, ale spíše proto, že už prostě všechno víme a není co dál objevovat.

Pokud jsou nějaké vědy důležité, pak se rozhodně bude mluvit o fyzice, která nás vynesla za hranice zemské atmosféry a ponořila do světa spinů a kvant, bude se mluvit o psychologii, jež pronikla do nejzazších koutů lidské duše, biologii, která nás byla schopna odlišit od jiných organismů a zakotvit napevno ve struktuře přírodního řádu, ekonomii, jíž vděčíme za křehkou stabilitu mezi cyklicky se opakujícími krizemi, chemii a matematice, jimž dnes trochu vzdělaný člověk rozumí na skoro takové úrovni, jako odborník před dvěma sty lety. Bude se mluvit o dalších, jejichž výčet by byl na tomto místě zbytečný.

Zbývá se tedy ptát, jakou roli mezi nimi hraje filosofie. A já myslím, že stále stejnou jako před sty, pěti sty, tisícem nebo dvou a půl tisícem let. Filosofie je půdou, na které se tyto vědy rodí. Je matkou, ke které si, ač to neradi přiznávají, chodí tu a tam pro radu, když sami tápou, nechávají se od ní utěšovat a nalézají v ní stále novou inspiraci. A tak to rozhodně bude i nadále. Filosofie má totiž moc odpovídat na nejzákladnější otázky. Je celkem jedno, zda se jednoho dne dohrabeme konečně nějakému všeobecně přijatelnému smyslu života, který by byl aplikovatelný na vše živé, neživé i zdánlivé, nebo budeme kolem sebe vystřelovat stále protichůdnější názory. Hlavním účelem filosofie vždy podle mne byla a bude ona inspirační rovina.

Jejím hlavním nástrojem je rozum a jen jemu vděčíme za to, že jsme udělali ten obrovský skok od přežívání k prožívání. Rozum nás donutil přemýšlet nad tím, že kámen může mít mnoho podob od zbraně přes nástroj až třeba po dar.

Až jednoho dne dojde fyzika k matematickému vzorci, který by se dal nazvat bohem, bude to filosofie, která její výsledky zhodnotí a legitimizuje a poukáže na to, že jde vlastně o stejný vzorec, který byl již popsán její vlastní terminologií, a tak k sobě se svou milou dcerou opět po letech její puberty najdou cestu.

Proto i v 21. století bude filosofie dále existovat a pokoušet se o zodpovězení těch největších i docela nicotných otázek, protože to je její úděl.