Kmotr

Tento týden mě docela zaskočila jedna věc. Bavil jsem se s pár kamarády o křtech. Nemyslím ty, které začal provozovat Jan Křtitel na březích Jordánu, i když jsme k nim v naší debatě také došli. Probírali jsme spíše křty cédéček, lodí, letadel nebo knížek. Takové ty oslavy, v nichž se původní sakrální rituál očisty změnil v profánní oslavu uvítání do společnosti nebo vypuštění do světa.

Šlo o kmotry a kmotřičky. Každý takový rituál by měl nějakého nebo nějakou mít, to už k tomu patří. Já například vím, že kmotrem první knihy, ve které mi vyšla povídka, byl Zdeněk Svěrák. (O tom druhém k Zahradě už mám taky rozhodnuto a datum toho aktu se blíží.) Asi nikdy nezapomenu, kdo mi moje knihy křtil.

O to podivnější mi přišlo, když jsem se snažil rozvzpomenout, kdo mi byl za kmotra v kostele v Borové u Poličky někdy v době před 35 lety, a nevzpomněl jsem si. Ne že bych kladl na svou paměť tak vysoké nároky, ale nevzpomněl jsem si ani na žádnou pozdější debatu o tom, kdo se té úlohy zhostil.

Co vím, tak samotný ten rituál byl z velké části motivovaný i jinými pohnutkami než vroucí vírou. Děda byl sice katolík, ale babička patří k protestantské komunitě. Navíc zbytek rodiny vykazuje tu více, tu méně ateistické sklony. Nicméně neptejme se po důvodech a vyjděme z toho, že se to stalo a co s tím.

Když jsem si nevzpomněl sám, začal jsem se ptát lidí, kteří u toho tehdy byli také, ale světe div se, nikdo nic nevěděl. Moc se snažili, jenže si také nemohli vzpomenout. Byla to má teta? Nějaký tehdejší přítel rodiny? Náhodný kolemjdoucí?

Asi by mi to mohlo být jedno, ale mě vždycky fascinovala dlouhá jména, nebo alespoň ta písmenka uprostřed: Karel Václav Rais, Karel Hynek Mácha, Stanislav Kostka Neumann, Harry S. Truman, JFK.

Jestli mám něco znamenat, musím přece mít tři jména. Trampské a skautské Petr Dollyk Doležal by sice základní parametry splňovalo (v případě Kostky Neumanna možná dokonce více), ale není to ono. Bez prostředního jména nebudu asi nikdy celým člověkem. Takže mi nezbývá nic jiného, než se rozjet do Borové a z matričních listin zjistit, jak to se mnou je. Představte si, kolik jen svátků jsem už promeškal. Co srdečných přání, pus a polibků od hezkých holek mě minulo, kolik věcí mohlo být jinak, vědět to.