Narozeniny

Tak za čtvrt hodiny je tu první říjen. Toho dne jsem se před (sakra kolik je to vlastně let) narodil. Je fakt, že na svět jsem přišel až deset minut před půlnocí, takže ještě minimálně 24 hodin musím přežít, abych se mohl nazvat o rok starším, ale to snad zvládnu. Zítra totiž nemám žádné závažné povinnosti a pokud se nešťastně neříznu při vaření nebo nezakopnu na schodech, mám reálnou šanci, že se toho okamžiku dočkám. Ono slavit narozeniny je takové podivné. Člověk by chtěl být nesmrtelný, což je v dnešní době alespoň fyzicky nereálné, ale jako slepý oslavuje každý další rok, kterým stárne a přibližuje se tak k tomu konečnému řešení vlastního konce. Tak nevím, má to být oslava toho, že jsem tu ten další rok přežil nebo příležitost zapít smutek, že jsem zas o rok blíž vlastnímu konci. Osobně jsem si nevybral, proto by pro mě bylo jediným východiskem své narozeniny neslavit, což se dá jen těžko, protože se vždycky najdou lidé, kteří vás na to upozorní. Ne, není to nic zlého a já jim to za zlé nemám. Tak to prostě oslavím, přijmu jejich paradigma a udělám jim radost. Nakonec, proč bych se měl tvářit jako misantrop a odmítak jejich upřímnou účast? To, že něco nedělám, neznamená, že to nemá smysl. Proto díky všem, kdo mi popřejí, vážím si vašeho zájmu. A až si zítra před půlnocí vezmu do ruky panáka myslivce, bude můj přípitek patřit vám.