Trapsavecká slezina

Je to týden, co jsem se vrátil z Trapsavecké sleziny v Těnovicích. Když jsem tam byl před rokem poprvé, nevěděl jsem, co od toho očekávat. Přece jenom měl jsem černý puntík. Dovolil jsem si (tedy podařilo se mi) na jaře vyhrát hlavní cenu a na jejich udílení jsem se neukázal. Tak jsem to napravil na podzim a musím říct, že ač nejsem pravověrný tramp a o ortodoxii se v mém případě nedá ani uvažovat, natož mluvit, potkal jsem tam spoustu krásných otevřených lidí, co si na nic nehrají a když, tak jen trochu, pro glanc. O to víc jsem se letos těšil.

Jde vlastně o takový malý festiválek povídek a poezie na předem dané téma z prostředí blízkého trampingu. Napsal jsem tedy povídku Lenička, abych se měl čím presentovat a vyrazil.

Měl jsem tam ještě dvě milé povinnosti, z nichž jednu jsem si na sebe upekl sám a tu druhou k mojí velké libosti kamarád Hafran. Představení mojí Zahrady pro Enuel a pak sborníčku Trapsaveckých povídek Keny a Darwin.

Nechci zbytečně plkat o tom, že to bylo fajn. V pátek jsem vůbec nešel spát a do rána probíral s Akélou a Tapi takové ty opravdu důležité věci, o kterých doma rozhoduji já, jak říkal pan Werich. Moc rád jsem zase potkal Jeňýka, Hadžiho, Jirku i všechny ostatní. A co je nejdůležitější, přetrval potom ve mně takový krásný pocit.

Pár fotek od Harfana a Fenika, oficiální reportáž a vůbec lepší přiblížení atmosféry toho setkání, než jsem to dokázal já, to všechno najdete na odkazech.